úterý 23. dubna 2013

Kuchyňský psycho-horor

Dnes večer jsem vyrazila za kulturou. Konkrétně do Divadla v Dlouhé na Ibsena. A vzala jsem si za své, že vás o tom zážitku zpravím, kdybyste náhodou zatoužili po divadelním večeru.

Eyolfek v režii Jana Nebeského asi nebude nic moc pro slabé nebo přecitlivělé povahy. Ač se během představení docela i zasmějete, rozhodně se nejedná o komedii. Naopak, jedná se o velmi syrově podaný pohled na vztah manželského páru, který už dávno nepatří k těm šťastným. Syn Eyolfek je mezi partnery tím, co je možná drží pohromadě, ale možná je to práv on, kdo je stále více odcizuje. A když z trojúhelníku zmizí, najednou už nemají na co se vymlouvat. Vztek. Vina. Obviňování. Žal. Touha. Láska. Nenávist. Zmatek. Hledání. To vše se na jevišti vystřídá během téměř dvou emočně vypjatých hodin na jevišti.

Herecké výkony byly dle mého názoru divadelního laika úžasné (ráda o tom zapředu diskusi s dalšími diváky). Ústřední dvojici jsem věřila beze zbytku vše, měla jsem potřebu na ně střídavě křičet, ať se vzpamatují a vzápětí je chlácholit.

Co mě ale zcela uchvátilo, bylo vizuální zpracování. Už tak silné výkony herců byly doprovázeny hrou se světlem, promítáním různých scén a vše podkreslovalo aktuální náladu na scéně, ať už v harmonii nebo v geniálním kontrastu, který dění ještě umocňoval. A skutečně nevím, jestli to byl záměr nebo to má zvrácená mysl zpracovala zrovna takhle, ale skutečnost, že podlaha místnosti, ve které se to vše vlastně odehrávalo, byla nakloněná, na mě působila takovým dojmem, že ještě podtrhává skutečnost, že je to tam se všema nahnutý.

Takže celkově: bylo to psycho, místy horor, bylo to v kuchyni. A hlavně spousta věcí byla ze života. Možná proto to byl takový horor. Každopádně vřele doporučuji :)

Žádné komentáře:

Okomentovat