úterý 3. června 2014

Možná se tak probudila...

...a možná je za tím spousta dřiny ráno před zrcadlem.

Milé dámy (protože tento článek je především pro dámy - ale i pány, jak je ctěná libost), ráda bych se s vámi podělila o, pro mě osobně, revoluční novinku na kosmetickém trhu. Dobře, možná ne úplně revoluční.

Cca před měsícem jsem viděla na YouTube recenzi na nové tekuté/krémové tvářenky od Rimmelu u své drahé Kayley. Vcelku mě zaujaly, ale vzhledem k dostupnosti produktů většiny značek u nás mě to nechávalo chladnou. Prostě další pěkná věc, kterou tady neseženu a když, tak ve značně limitované nabídce odstínů. Jaké bylo mé překvapení, když jsem takhle, nic zlého netuše, vkráčela do Rossmannu u Stavovského a můj zrak padl přesně na ty krémové zázraky, považte, ve všech vyráběných barvách.

Neváhala jsem a dvě jsem ukořistila. - Stay Blushed v odstínech 002 Touch of Berry a 004 Sunkissed Cherry.


V první řadě by bylo vhodné zmínit, že vypadají ultra přirozeně.Osobně nejsem velkou fanynkou tvářenek - přijde mi, že vypadám jako kříženec mezi Marfušou a "jsemvílakteráseprávěproběhlapozasněženélouce". Ale obecně krémové, nepudrové produkty si občas dopřeju. Hezky se roztírají a nejsou nějak přehnaně pigmentované, na druhou stranu se dají vrstvit a zintenzivnit do požadovaného vzhledu.

Co mě vcelku překvapilo, byla konzistence. Oba odstíny se totiž trochu liší - zatímco 002 je krémově-gelová a pěkně se "vpije" do tváře, 004 je spíše pěnová, z mého pohledu se s ní maličko hůře pracuje a na první použití jsem měla obavu, jestli mi nezaschne do pudrových šmouh. Naštěstí se tak nestalo.

Těžko říct, která se mi líbí víc, když odhlédnu od odlišných textur, spíš asi záleží, jaký vzhled chci. 002 mi připadá, že dodá takový ten hezký odpočatý look, že jsem se luxusně prospala krásných 10 hodin, což se mi hodilo po dnešní probdělé noci, když jsem vyrážela ráno na zkoušku a vypadala jako nemrtvá. Naproti tomu Sunkissed Cherry dodává skutečně vzhled, jako bych byla "políbená sluncem" a poslední 3 dny trávila pikniky v parku.

Sečteno podtrženo, pokud máte rády/i přirozený vzhled a chcete zdravý ruměnec i bez nánosů pudrových produktů, s těmihle asi nemůžete šlápnout vedle. Jsou dostupné v pěti odstínech.

P.S.: Jelikož jsem dívka zvídavá, zkusila jsem použít tvářenku i jako barvu na rty (dost často se jedná o multilíčidla). Nemůžu říct, že by mě výsledek nějak ohromil, ale pokud je vám balzám málo a rtěnka moc, můžete si vystačit i s tímhle.

pátek 23. května 2014

Diagnóza: plavkofóbie

Opět je tu ono radostné období, kdy teploty stoupají, studijní morálka klesá, svršky se odkládají. A s blížícími se prázdninami a dovolenými se též množí palcové titulky na obalech časopisů. 5 nejlepších způsobů, jak zhubnout do plavek. Last minute program - postava do plavek za 1 týden! Očistěte své tělo před plavkovou sezónou. jinými slovy běhej jak křeček v kolečku a nežer, pij blahodárné zeleninové šťávy, chroupej salát a jaká to pak bude u Mácháče parádička.

Nechápejte mě zle. V žádném případě nechci zpochybňovat pozitivní účinky sportu a zdravé stravy na psychično i fyzično. Jen mě zaráží jedna věc - že se tyto jistě dobře míněné rady vyrojí zákonitě tehdy, když jde do tuhého, léto na krku a ruku na srdce, za ten měsíc už lze zázraky očekávat jen těžko. S publikací oněch zaručeně nej nej tipů je navíc nevyhnutelně spojeno jediné - jeden si pak imr vére připadá jako vorvaň, protože, sorry, fakt nevážím 50 kilo, abych si pak sebevědomě natáhla ty pidi bikinky, jaké má na sobě ta patnáctiletá holčina v katalogu.



Včera jsem prodělala drobné osobní drama, když jsem si v obchodě zkoušela plavky (k osvětlení v kabinkách nemám slov, takže se ani nebudu rozčilovat). Jakože bylo hůř, ale rozhodně bylo i lépe. Ale že by mě jako první napadlo "Jooo holka, tak měsíc nebudeš žrát, když bude fakt zle, schroupneš mrkev a ono to půjde...hlavně se neztrapnit na ten týden u móře!" se skutečně říct nedá.

Já mám prostě takovou teorii, že pokud chceš vypadat v plavkách vypadat jako super model, je potřeba na tom pracovat celoročně a nesnažit se to pak zachránit na poslední chvíli. Skutečně nevidím důvod, proč bych se měla stresovat 2 měsíce, abych se pak se zadostiučiněním na týden vyplácla někde na sluníčko (všímáte si toho nepoměru investovaného času a reálné události, kvůli které jste to dělali?) A věřte mi, že pokud jste celý rok zlobili, cpali se a o běhání spíš jen mluvili, šance, že se z moře/koupaliště/rybníku vynoří nějaká příšera a schlamstne vás, abyste nehyzdili plážovou estetiku, je vcelku mizivá.

středa 21. května 2014

Lesk jako blesk

Globální problém. Dlouhodobě naprosto nechápu ignoraci společnosti vůči němu. Potkáváme je všichni, prakticky na každodenní bázi. LESKLÉ SILONKY.

K tomuto příspěvku se odhodlávám již delší dobu. Stále se nemohu rozhodnout, kdo nese větší vinu - ti, kteří je stále vyrábí a distribuují, nebo ty, které je stále nosí?





Stejně tak se pořád a pořád nemůžu rozhodnout, co k oběma činnostem může někoho vést - neumím si představit, že by něco tak nevzhledného bylo k něčemu dobré. Já jsem vcelku tolerantní osoba a tím pádem jsem ochotna tyto zjevy tolerovat na večer nebo v zimě, kdy je pošmourno a dohromady se od vláken nemá co odrážet. Ovšem to, co vídám v posledních dnech, kdy se konečně udělalo hezky mě doslova a do písmene oslňuje.

Dámy - vyzývám vás k bojkotu. Vím, že mnohdy je těžké sehnat něco nelesklého. Ale snažme se. Pokud nebude poptávka, stáhne se nabídka a už nebudeme při chůzi po ulicích házet prasátka!

pondělí 19. května 2014

Změna je život

Ano - toliko k mé předsevzaté větší aktivitě a dva měsíce v nenávratnu. Ale s ohledem na blížící se zkouškové a tím pádem skandální míru prokrastinace je pravděpodobnost častějších příspěvků vcelku vysoká.

Úvodem - všimli jste si nového kabátku blogu? Po zralé (asi pětiminutové úvaze) jsem došla k závěru, že to chce změnu. jak formy, tak obsahu. Což v praxi znamená, že dám o něco větší prostor své holčičí stránce a krom svých obvyklých blábolů budu postovat též beauty věcičky - v nejbližší době bych ráda představila část své vcelku skandální kolekce laků na nehty. Hmmm? Návrhy, připomínky?

Budu moc ráda, když se vám budou moje výtvory líbit, ideálně budete sdílet přátelům a kamarádům, aby nás tu bylo víc a nebudeme se bát vlka nic.

Co říct závěrem? Nezbývá, než popřát všem hodně štěstí u zkoušek, maturit i závěrečných testů - vydržme.

P.S. Omlouvám se všem za mystifikaci ohledně nového alba The Kooks - v celém tom nadšení jsem se učetla a uvedené datum se týkalo pouze vydání LP se singlem. Nicméně podle posledních informací by album Listen mělo vyjít začátkem září. Takže si na rozloučenou dáme další single z připravované desky!


pátek 21. března 2014

Down

Long time no see. V zásadě kombinace nedostatku času, nápadů, chuti a tak vůbec. Ovšem dnes, jak tak sedím v kanceláři, na mě z monitoru počítače vyskočila úžasná novina. A mé nadšení dosáhlo tak neúnosné míry, že nemohu jinak, než se podělit.

Někteří z vás možná vědí, jsem oddanou fanynkou The Kooks, fenomenální britské indie rockové kapely. Má láska k nim je bezpodmínečná. Přestože každou chvíli objevím něco, co mě hudebně zaujme a pak to poslouchám pořád dokola, ale žádný interpret se ani vzdáleně nepřibližuje mému šílenství z jaroléta 2012, kdy jsem The Kooks objevila a tvrdošíjně přehrávala všechna alba dobré 3 měsíce. A také se k nim vždy znovu vrátím.

Tolik úvod. A teď se dostáváme k oné vzrušující novince - 20. 4. 2014 vychází nové album Down. Chápu, že asi málokdo bude tak nadšený jako já, vzhledem ke skutečnosti, že od onoho jaroléta 2012 pravidelně stalkuji jejich webovky a pídím se po zmínkách o připravované desce.


Zde je ochutnávka z onoho alba. Co tomu říkáte?

úterý 1. října 2013

Kniha mého srdce

Tuhle jsem seděla doma v pokoji, pršelo, nebylo dohromady co dělat... Pohled mi sklouzl na knihovnu a poměrně logicky jsem začala přemítat, co bych si tak mohla přečíst. Nicméně hlavinka moje koumavá zjevně nechtěla obohacovat slovní zásobu a místo toho začala rozvíjet úvahu, která z těch knih je moje nejoblíbenější. Okamžitě mi začaly naskakovat poměrně sofistikovaně znějící tituly jako 1984, Nesnesitelná lehkost bytí, Pokání, možným aspirantem bylo i právě rozečtené Norské dřevo... V zásadě knihy, které se mi líbily a opravdu bych si je chtěla přečíst znovu (což prostě skutečně nemohu říct o všech titulech, třebaže se mi líbily). Ale konečně bylo vyústění oné úvahy nad slunce jasné. Je to Pýcha a předsudek.


Původně jsem k tomuto závěru došla na základě zcela prostého měřítka - kterou knihu jsem četla nejvíckrát. Ale jako správný rýpal jsem hned obratem sama sobě zatrhla takhle primitivní kritérium. Přeci bych měla být schopná minimálně říct proč jsem ji četla tolikrát kolikrát jsem ji četla (sedmkrát). Co mě k tomu vede? To mě dovedlo k zamyšlení až nebezpečně hlubokému. No jo...co vlastně?
Řekněme si upřímně a na rovinu - fascinující a důmyslně vystavěný příběh to není. Děj je vcelku prostý a starý jak lidstvo samo. On potká ji, ona potká jeho, zamilují se (dvojice jedna), on potká ji, ona potká jeho, nesnesou se, ale ve finále zjistí, že jsou pro sebe stvořeni a zamilují se (dvojice dva) a konečně tu máme samozřejmě zlého jeho, který potká naivní nedospělou ji a lstí ji odláká od rodiny a ona zaslepena láskou udělá co mu na jeho blankytně modrých očích uvidí. To je všem jasný.
Poté, co jsem sama sebe podrobila důkladnému křížovému výslechu, jsem došla k tomuto: to, co mě na té knize fascinuje a neustále mě to nutí se k ní vracet, je atmosféra té doby. Nebo lépe - protokol dvoření té doby. A toto poznání mě okamžitě uvrhlo do temných myšlenek.
V době Jane Austenové mělo všechno svůj řád, existovala přísná společenská hierarchie (kterou samozřejmě nehodlám nějak prosazovat a obhajovat, i když v určitých podobách se s ní setkáváme dodnes) a snad ještě přísnější společenský protokol, který se dodržoval napříč společenskými třídami. A konečně se dostávám k jádru věci, k němuž se takto obšírně dobabrávám. Dvoření/namlouvání/nabalování - říkejte si tomu jak chcete - mělo naprosto jasně daná pravidla. Nebyla absolutně šance, že by si někdo mohl nějaké gesto vykládat klamně jako projev zájmu. V zásadě jediný fyzický kontakt, který spolu v té době muži a ženy (zvláště pak svobodní) měli byl tanec pod přísným dohledem celých rodin, sousedů a kde koho na společenských akcích a proto měl každý jiný "tělesný" projev naprosto jasné poselství - signalizovat protějšku zájem a skrýval příslib možného sňatku. Jen si vemte scénu, kdy pan Darcy pomáhá Elizabeth do kočáru a podá jí ruku, aby nezavrávorala. Z pohledu dnešního člověka absolutně nepodstatný detail, ale v kontextu té doby se muselo jednat o velice výmluvné a zásadní gesto.
A teď si to vemte dnes. Žádná pravidla nejsou. Dokud vám někdo přímo neřekne, že s vámi chce být, nemůžete v podstatě spoléhat absolutně na nic a ve finále budete ještě za hysterku, která si všechno domýšlí a zveličuje. Lidé spolu běžně spí, aniž by to cokoliv znamenalo a dál pak kolem sebe chodí aniž by jim to přišlo divné. V takovém žijeme světě. Ve světě bez pravidel namlouvání. A já si v něm připadám ztracená.

sobota 28. září 2013

Hrajeme si na film

Takže vezmu to krátce. Dnes se u nás natáčelo. Další, v pořadí již sedmá Ráďova groteska. A vzhledem k tomu, že se objevily výhrůžky, že se jedná o grotesku poslední, zjevně se autor rozhodl, že by bylo záhodno zakomponovat do ní krom hlavních hrdinů, Rádi a Berty, i takové, chtělo by se říct best of z komických postaviček, které se objevily v groteskách minulých. Vzhledem k tomu, že máme přísně zakázáno jakkoliv prozrazovat v zásadě cokoliv souvisejícího se zápletkou, nebudu říkat, které postavy to budou.
Co ovšem prozradit mohu je, že natáčení se jako vždy neslo v pohodovém, humorném duchu a v uměleckých kruzích koluje informace, že by se mohlo jednat o vůbec nejlepší grotesku z Ráďovy dílny.
Pokud by někdo snad neviděl předchozí Ráďovy filmařské počiny a zároveň si chtěl tipnout, které zjevy se zjeví i v nejnovější grotesce, kompletní filmografii bratří Blažků si můžete prohlédnout zde :)

Ráďa a lehátko

Ráďovo rande

Jarní Ráďovánky

Ráďa straší na věži

http://www.youtube.com/watch?v=zSeHk-f714I (Ráďovy veselé Vánoce - omlouvám se, nešlo to nahrát)

Ráďa v Praze