sobota 22. června 2013

Summer playlist

Tož tak se nám ty prázdniny nezadržitelně blíží (hurá hurá třikrát sláva) a dokonce i já přecházím z poklidných zádumčivých podzimnozimních melodií do poněkud rozjuchanějšího a optimističtějšího modu. Ano, v podstatě hudbu střídám souběžně s kolekcemi v obchodech - jaro/léto, podzim/zima. A letos začínám jak s letními písničkami tak s letním oblečením o hodně později, protože nezlobte se na mě, ale jen podle kalendáře se orientovat prostě nebudu a když je hnusně, tak je hnusně, říkejte si o jaru co chcete.
Tak jsem si říkala, že v rámci očekávání zaslouženého volna bych se s vámi mohla podělit o některé své momentálně oblíbené a nejčastěji přehrávané písničky, které jsou vyloženě takové těšící.

The La's - There she goes again
Toto je poněkud retro záležitost, nicméně... Pro mě osobně je to o to lepší, že byla tahle písnička v prvním díle mých drahých Gilmorových děvčat a ty mi vždycky zvednou náladu :)


Rachel Platten - Nothing ever happens
Tak tuhle holku jsem objevila na YouTube poměrně náhodnou, prostřednictvím beauty guru Ingrid (najdete ji pod jménem MissGlamorazzi) a tahle písnička mě vysloveně nadchla. Pouštím si ji především ve chvílích, kdy se mi někam nechce jít - motivace dobrá :D


Kina Grannis - In your arms
Tu jsem taky objevila úplně náhodně. Je to milé, nevtíravé a vřele můžu doporučit celé album Stairwells, které najdete normálně na uložto.


Meghan Tonjes - This year
Další hvězda YouTube. Krásný hlas, krásná píseň s optimistickým obsahem, že bude líp. Co už byste chtěli víc?


Imagine Dragons - On top of the world
Oni jsou prostě dobří. A tahle věc mě naprosto spolehlivě roztančí (nebo minimálně rozvlní, pokud zrovna sedím nad učením nebo jsem v dopravě nebo jdu po ulici a tak obecně v situacích, kdy by se mé zběsilé svíjení ne úplně hodilo), takže na léto pro mě osobně docela jasná volba.


Tak vážení, to jsou momentálně moje oblíbené písně. A zajímalo by mě, co momentálně posloucháte vy, případně jak se vám můj výběr líbí - můžeme se inspirovat navzájem!
Všem přeji úspěchy u zkoušek, kdo už má hotovo, ať si pořádně užívá volna a směle vplujme do léta :)

středa 12. června 2013

A další exkluzivní kolekci pro H&M vytvoří...

Přátelé a kamarádi módní nadšenci. Je to tu. Zase. Minimálně mnou dlouho očekávané odhalení, kdo bude další osobností módního návrhářství, která spojí své jméno s řetězcem H&M a dopřeje nám, obyčejným smrtelníkům, užít si luxusní design v cenově dostupné podobě. A tentokrát jsem vážně, ale vážně nadšená, že nebýt totálně vyčerpaná celonočním studiem, skákala bych jako hopík.
Isabel Marant!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pokud ji neznáte, doplňte si vzdělání. Genialita té ženy asi nezná mezí. Znáte ten pocit, když listujete módním časopisem, prohlížíte si výlohy luxusních butiků nebo sledujete módní blogy a říkáte si: "Jo, to vypadá hezky...ale na sebe bych si to nevzal/a, kam bych v tom chodil/a..." a podobně? Tak přesně toto jsem si při pohledu na její modely nikdy neřekla.
Nejedná se o nenositelné extravagantní kreace, u kterých si nejste jistí, jestli to ten návrhář myslí vážně, jestli modelka neprostrčila hlavu špatnou dírou v oděvu a jestli se náhodou s velkou slávou nevrací kubismus. Naopak jsou to modely na první pohled dělané tak, aby se v nich dalo fungovat celý den, aby neomezovaly v pohybu, nebyly absolutně nekombinovatelné, ale přesto se jedná o kousky s nápadem, ať už je ozvláštněn střih klasického kousku nebo použit potisk, výšivky atd.
Co se týče stylu, charakterizovala bych Isabel jako kombinaci punku, etna a romantiky s puncem klasického francouzského šmrncu a elegance.
A hádejte co. Její kolekce pro H&M bude v prodeji v půlce listopadu! Takže i když prázdniny skončí a opálení vybledne, máme se na co těšit :) Kdo už se taky nemůže dočkat?




P.S. Byla to ona, kdo vymyslel ty momentálně obrovsky populární tenisky se zabudovaným klínkem.

úterý 11. června 2013

Kdyby blbost nadnášela...

Tak znáte to. Den docela na nic, únava, přepracování, zkouška za dveřmi, vědomosti nulové a vůbec... A do toho se všichni blbci světa naprosto nepochybně domluvili, že se s vámi střetnou (no dobře, ne všichni, ale poměrně nezvykle vysoký počet jich prostě byl). Já si jako nechci vysloveně stěžovat - ale když už jsem v tom, tak si postěžuju, že. Tyto případy lidské blbosti/bezohlednosti jsem prosím pěkně nasbírala za pouhou půlhodinu! chůze po centru Prahy.

1. Situace: zúžený chodník v důsledku zahrádky restaurace. Omezení není nikterak strašné. Pokud si ovšem někdo neusmyslí, že přesně střed toho zúženého chodníku je naprosto perfektním místem, kam by si mohl stoupnout během hovoru se svým protějškem, který způsobně stojí na kraji.

2. Situace: opět zúžený chodník, tentokrát kvůli lešení na domě. Jeden by si myslel, že je naprosto automatické, že se zařadíte do pruhu a nebudete v tom metr a půl širokém prostoru pod lešením štrádovat jak se vám zlíbí. Pokud nejste skupinka německých turistů, kteří si prostě chtějí nepřerušeně povídat a to jde pouze tehdy, když půjdou 2-3 vedle sebe.

3. Absolutně mě na celých 10 vteřin rozlítil tento výjev: řidič auta telefonující za jízdy zběsile troubí na chodce, který si dovolil přejít silnici, a to považte, přes přechod.

4. V samoobsluze se zjevně sešli obyvatelé celého jednoho domu. Jednak jsem tam tolik lidí ještě nikdy neviděla, ale hlavně se všichni znali. Bohužel i s prodavačkou. Takže z fronty u pokladny se stal diskusní kroužek, kde si všichni sdělovali co je nového, jak manžel zase něco udělal/neudělal a jak nám ty děti rostou před očima. Nemusím snad dodávat, že rychlost odbavení nakupujících byla opravdu ďábelská.

5. Totální vrchol mě čekal v našem domě. V rámci letní plavkové přípravy jsem šla způsobně po schodech a slyšela jsem, že cca o patro nade mnou se také někdo šourá po schodech. Nic zvláštního, říkáte si. A to vám přijde normální, že jakmile mě ten člověk nade mnou zaregistroval, přibližně ztrojnásobil své tempo, aby akorát zabouchl dveře, když jsem došla do jeho patra? Teď buďme upřímní, já ze svých sousedů taky úplně na větvi nejsem, jeden příklad za všechny - Ing. Mánek. To je totiž prosím pěkně kardinální blb a jsem skálopevně přesvědčena, že tomu člověku dali vysokoškolský titul jen proto, aby se toho hnidopicha zbavili a nemuseli se s ním otravovat (teď se s ním otravujeme my na domovních schůzích). Ale i tak pozdrav myslím ještě nikoho nezabil.

Takže, jak všichni víme, nejhorší je srážka s blbcem, ale i tu je nutné přežít.