pondělí 24. prosince 2012

Na co se těšit

Takže. Po minulém, mírně negativistickém zhodnocení Vánoc jsem se rozhodla, že to teda trochu napravím. Prostě na mě dolehla (dnes, konečně) vánoční atmoška, takže se nedá nic dělat.

1. SPOUSTA JÍDLA - nevím jak jinde, ale u nás jsou 3 sváteční dny ve znamení naprosto otřesného dlabání všelijakých dobrot. Když pominu štědrovečerní večeři, tak 25. vaří hostinu jedna babička a 26. hned druhá. S vidinou těchto hodů se sice poctivě postíme celý Štědrý den, ale moc to nepomáhá. Ale tak je to jednou za rok, že :)

2. POHÁDKY! - vážně, kdy se vám naskytne příležitost sedět celý boží den u televize a sledovat pohádky staré i nové, aniž byste byli odkázáni na rychlost internetu?

3. VOLNO - takového volného času, co ten týden máte! Kdybych nemusela číst skripta, skoro bych i jásala. Ale nic se nemá přehánět ;)

A tím by výčet nekončil, nicméně jdu zdobit stromeček!

Takže všem přeji krásné a klidné svátky, abyste se aspoň na chvíli oprostili od starostí se zkouškami/prací/rodinou a užili si tu unikátní atmosféru.

XOXO Bubbly

pondělí 10. prosince 2012

Už jsou tady!

Vánoce. Krásný to čas. Všichni jsou k sobě hodní, ohleduplní, vzduch je prosáklý slavnostní atmosférou plnou očekávání onoho večera, kdy to všechno vyvrcholí...
No takže jak vnímám období adventu já. První adventní neděli vnímám jako naprosto sprosté připomenutí faktu, že nejen Vánoce, ale hlavně zkoušky se blíží. Také se skutečně nedá říct, že by mě výzdoba v ulicích a obchodech nějak zvláště naladila na sváteční vlnu. Přeci jen, když s tou výzdobou začnou už v půlce října, člověk to bere tak nějak s rezervou.
A zmínila jsem skutečnost, že všude, ale úplně všude jdou davy lidí a na prostranstvích, kde se ještě velmi nedávno dalo relativně bezpečně projít, z ničeho nic vyrostly vánoční trhy a už tam taky není k hnutí? Ne? Tak to říkám teď.
Laskomina na (skoro) závěr - dárky. Nevím jak je to v jiných rodinách, ale u nás je to zavedené tak, že my sháníme dárky, které dáme ostatním, pak sháníme dárky, které od těch ostatních dostaneme (čímž se dostáváme do trapných úvah o cenových limitech a podobně) a vůbec nejhůř dopadla moje matka, která pak ještě shání babičkám dárky, které pak dají nám, svým vnučkám, takže pak chodíme s mámou a vybíráme si dárky, které nám jako vybrala ona pro babičky, které nevěděly, co nám vybrat.... Ani nemluvím o tom, že prostě vůbec nevím, čím mám koho obdarovat. Navíc jsem naprostý zmetek a když vlezu do obchodu, kde chci pořídit nějaký dárek, zpravidla odcházím v lepším případě s dárkem, ale zcela jistě s něčím pro sebe. A nemusím myslím zdůrazňovat, že tím se rozpočet na dárky dosti tenčí.

Na úplný závěr mučení u stromečku. Již mnoho let bojuju za práva kaprů, ani ne tak proto, že by to byly nějak obzvláště úžasné ryby, spíš proto, že jsou obzvláště nechutní, ale i tak rok co rok vyfasuju podkovu osmažené ryby, ve které se povrtám a dorazím se salátem. Ten bude letos "švindlovej", neb ho nebude vůbec poprvé, kam má paměť sahá, můj otec, ale jeho otec. Prý to vyjde nastejno, protože je to dědův recept, ale tenhle argument prostě neberu. Aby toho nebylo málo, k té strašlivé rybě nám rok co rok hraje Hej mistře (pro nezasvěcené Mše od Ryby). Dlouho jsme se sestrou vyhrožovaly, že to cédéčko schováme a budeme poslouchat něco normálního. Jeden rok se však CD ztratilo i bez našeho přičinění, čemuž však nikdo nevěřil a máti s námi u štědrovečerní tabule odmítala promluvit. Ale co čert nechtěl, Zákeřně koupila novou nahrávku a světe div se - našla se ta stará. Což beru jako zradu, protože tu jednu má teď schovanou mamina v záloze, kdyby záhadně ta druhá zmizela.

Takže se držme, ať toto období radosti přežijeme ve zdraví.

XOXO Bubbly

úterý 4. prosince 2012

Hanba byrokracii!

Tak jak jistě všichni kolegové ví, včera byl zápis ke zkouškám. A nebyl by to náš drahý SIS, aby se něco nepokazilo.
Vzhledem k mé totální neschopnosti zorganizovat si čas a navíc donutit se učit některé předměty, zůstala mi jedna obzvláštní prasárna (z mého pohledu) z minulého semestru, ale neklesám na mysli, neb nejsem jediná. Plna optimismu, že vše dopadne jak jsem si to rozepsala jsem se jala zapisovat. Jaké bylo mé překvapení, když se mi zmíněnou obludu nepovedlo zapsat. Plna paniky jsem začala sledovat komentáře na facebooku, že se třeba najdou další zoufalci. Našli.
Zbývalo tedy jediné - aspoň jsem si to myslela. Napsat Boháčové na katedru, aby mě laskavě a přemile zapsala na zamýšlený termín. Dala jsem proto dohromady veleuctivý mail, na který se mi dostalo velice stručné, přímo bych řekla suché odpovědi. "Nemám vás v seznamu, nemohu zapsat." Toto jsem si dnešního rána přečetla a zmocnila se mě panika, že jsem zase prošvihla nějaký termín na nějaké individuální přihlašování nebo podobnou ptákovinu.
Následoval sprint na katedru do kanceláře, kde mi bylo odkudsi z oblaku cigaretového kouře vysvětleno, že zjevně došlo k problému na studijním oddělení a mám se obrátit na studijní referentku pro 2. ročník.
Cela odhodlána jsem se vydala na studijní, na naší hypermoderní mašince jsem si chtěla vyjet pořadové číslo a automat mi drze sdělil, že požadovaná agenda se momentálně nevyřizuje a mám se zkusit informovat na úřední hodiny. Zkusit jsem to mohla, za to nic nedám. Ale co čert nechtěl, pravděpodobně jediné dveře, na kterých nebyly úřední hodny vypsané byly právě ty dveře, do kterých jsem měla v úmyslu jít.
Proto jsem se odhodlala k dalšímu zoufalému kroku - napsat mail studijní referentce, jestli mě tam jako zapíše nebo jestli se mám dostavit osobně nebo jestli mám skákat z okna nebo co mám jako dělat.
Zatím se mi nedostalo odpovědi, ale čím dál víc mi celá naše škola připomíná jeden z úkolů pro Asterixe.

Chce to pevné nervy.

XOXO Bubbly

úterý 27. listopadu 2012

Plesujme

Minulý týden jsem zahájila plesovou sezónu a to ve velkém stylu - stužkovacím večírkem našeho gymnázia. Co na tom, že z maturantů jsem znala možná tak 3 lidi? Je to přeci příležitost zase se po čase vidět se svými bývalými spolužáky, profesory, zavzpomínat na starý časy a řádit jako zamlada. Jo.
To by bylo všechno pěkné, kdyby tato zábava nebyla spojena s enormním množstvím stresu. Něco jako Vánoce. Všichni se těšíme na dárečky, volno, pohodu a mír, ale ty manévry, než se k tomu dostanete...
Nevím jak ostatní, ale pro mě každý ples představuje onu hrůznou otázku - co na sebe? Oni to totiž páni kluci mají ohromně zjednodušené, víte? Kvádro, košile, kravata, na tom se moc vymyslet a popravdě ani pokazit nedá. A navíc si o nich nikdo nebude šeptat, že tuhle kravatu už přece měl minule (ano pánové, na VÁS se tam vlastně nikdo nedívá, pokud tedy nepřijdete v teniskách a ani to už nikoho nevyvede z míry), takže s nějakou inovací garderoby se zalamovat nemusí. A tady se opět ukazuje, jak to má ženské pokolení těžké.
Kupovat si každý rok nový plesový šatník je hloupost, to se asi shodneme. Zase tahat pátou sezonu ty samé šaty taky nemusí být úplně ta pravá cesta.
Když jsem si promítla svoji výbavu z tanečních a vyselektovala, co jsem ještě ve svém věku ochotna nosit, skončila jsem na cifře 3. Z toho jediné šaty jsou mladší jak 2 roky, naproti tomu jedny jsem si nechávala šít ve čtrnácti.
Proto jsme podnikly krok přímo zoufalý a 3 dny před plesem jsme s kolegyní vyrazily hledat super šaty. Nebudete mi to věřit, ale nikde nic. Takže jsem skončila tak, jak jsem skončit nechtěla - vytáhla jsem už po x-té své malé černé s tím, že klasika je klasika.
K otázce šatů se nám ovšem přidružuje mnoho dalších záludností - jaké boty, co s vlasy a jaký obličej si na večer namalovat. V bláhové víře, že to moji drazí kamarádi ocení, jsem si dala záležet a celá spokojená, jak se mi ta proměna povedla jsem přicupitala na jehlách do kulturáku. Nesměli by to však být ti naši kluci, aby mi to neshodili. Vrcholem všeho bylo, že si všimli, že nejsem nahá, vzápětí mi jeden z umělců rozdrbal vlasy a když jsem je rozpustila, že to zkusím napravit, zahalekal, že takhle je to stejně lepší a ukradl mi sponky.

No....a pak se o něco snažte :D

XOXO Bubbly

Pro tělo i mysl aneb pravda o józe

Takže přátelé a kamarádi, dala jsem se aktivně na jógu. Z původního docela nevinného a hlavně dosti sporadického rádoby cvičení doma jsem si zapsala ve škole tělocvik powerjógu. Tož jsem si říkala, že přeci jen to necvičím poprvé, tak to jakože zvládnu. Ach jak jsem se pletla.
Po prvním tělocviku jsem druhý den myslela, že umřu. Bolel mě celý člověk a objevila jsem existenci svalů, o kterých jsem si do té doby myslela, že jsou jen v učebnicích anatomie, aby bylo s čím buzerovat mediky. Ale týden za týdnem to bylo lepší a lepší.
Z naprosto nepochopitelných důvodů a v podivném hnutí mysli jsem se upsala k další lekci. Moje ctěná matka se rozhodla na část týdne přesouvat do Prahy za rodinkou a v rámci hledání volnočasových aktivit se domluvila s naší známou Blankou, která již cvičí několik let, že bude chodit s ní. A aby tam nebyla jediná začátečnice, povolala mě. Označení "začátečník" se mě pravda dotklo. Ale souhlasila jsem (já bláhová).
S obnovenou suverenitou jsem nakráčela do sálku, že jim teda ukážu, co ve mně je.
Přihopkala naše lektorka Helena. Když pominu, že jsem si první čtvrthodinu myslela, že se úplně zbláznila, protože jsem se přeslechla a myslela, že se představila jako Havana, tak o jejím šílenství jsem přesvědčená doteď a týden co týden mě v tom utvrzuje. Jak asi všem mohlo dojít, moje sebevědomí nebylo na místě. Ukrutná bolest, která následovala po první lekci s Helenou/Havanou mě vrátila zpátky na zem a navíc jsem nabyla přesvědčení, že musím celému světu připadat jako figurka od Picassa. Tolik dysbalancí, asymetrií a nevím čeho ještě, kolik na mém těle ta gumová žena našla...
Absolutní vrchol přišel minulý týden. Blanka nemohla na lekci jít, tak jsme v bláhové víře, že nás jako začátečníky bude Helena šetřit, šly s máti samy. Opak byl pravdou. Naše enormně dlouhá těla byla zcela násilně a nepřirozeně spletena do sebe a výsledkem byly 2 padající obrovské lidské preclíky.
Tento týden zcela mimořádně absolvuji hned 3 hodiny jógy. Mám takové tušení, že to se mnou špatně dopadne. Takže na mě myslete, ať se z toho ve zdraví vymotám.

XOXO Bubbly

neděle 18. listopadu 2012

Potrefená labuť

V rámci svého kulturního týdne jsem navštívila s celou famílií exkluzivní představení Labutího jezera v podání ruských tanečníků. Tož jsem si říkala, že to bude zážitek. A měla jsem pravdu jako vždycky.
Takže zaprvé - tanečníci. Byla jsem vyvedena ze svého celoživotního přesvědčení, že baletky jdou v pětatřiceti do důchodu a váhový průměr je 40 kg. Z toho, co nastoupilo na scénu bylo všechno možné, jen ne stereotyp.
V hejnu labutí byla jedna, která nejen, že byla oproti ostatním dvojnásobná, ale taky vypadala na 50. Další šok pro mě představovala baletka, která mohla měřit celých! 170 cm a jakožto nejvyšší ze souboru ji nekompromisně strčili do zadní řady, aby nezavazela.
Z čeho jsem ale byla v naprostém šoku, byl princ. Samozřejmě. Baleťáci obecně z principu nesmí být nějací žebráci, protože kdo by pak ty tanečnice tahal, že... Ovšem zjev TOHOTO baleťáka mi vyrazil dech. Ten člověk měl totiž klidně i dva metry. Zbytek souboru mu byl po ramena a to ještě většina ze slečen jen tehdy, když stály na špičkách. Ze začátku jsem si říkala, že jeho part bych fakt chtěla mít. V podstatě celé představení jeho role spočívala vtom, že se 3x ladně prošel po pódiu, sem tam přidržel nějakou z labutí při piruetě a někam se postavil, aby se záhy prošel na druhou stranu a zase někoho zvedl. Na druhou stranu myslím, že ten chlap musel být sen všech mediků, protože na tom by se anatomie a struktura svalů učila jedna radost.
Další, z koho by studenti medicíny zajisté také jásali, byla hlavní labuť. Ta by jim zase mohla suplovat kostlivce. Také představovala všechny fyzické výkony, které se vymykají mému chápání. Třeba to, že je někdo schopen zvednout nohu nad hlavu, stát při tom na těch strašidelných špičkovkách a ještě se u toho spokojeně usmívat, jako by to byla ta nejpřirozenější věc, jakou můžete takhle v sobotu večer dělat (NENÍ!). Z čeho jsem ovšem byla vůbec nejvíc rozčarovaná byla skutečnost, že hlavní labuť si stihla někdy mezi prvním a druhým výstupem zapatlat ten bílý úbor, takže prakticky po zbytek představení jsem se nemohla soustředit pořádně na nic jiného, než na ten flek na levé straně hrudního koše.
Ale neberte mě špatně. Mluví ze mě čirá závist :)

Hezký kulturní podzim

XOXO Bubbly

pondělí 29. října 2012

První noc v novém bytě

Okamžik, který se zdál, že nikdy nenastane, konečně přišel. Přestěhovala jsem se. Kdo by si myslel, že vše jistě probíhalo hladce, se podle všeho nikdy nestěhoval.
V prvé řadě - když přemisťujete oblečení v asi dvaceti igelitkách, dosáhnete jediného. Všechno bude, velmi jemně řečeno, zmačkané. Skutečně vynikající, když nemáte ani pračku, ani žehličku. Žehličku jsem zdárně ukradla svému otci (jemu fakt chybět nebude), ovšem při pohledu na hromadu zvící dospělého člověka pocházejícího z naší rodiny, se mi udělalo ne zcela volno, takže tuto úchvatnou činnost jsem se rozhodla odložit. Pokud mě v následujících týdnech potkáte nápadně často ve stejném oblečení (v nositelném stavu se zachovalo asi 10 kusů), tak tady máte důvod.
Další věc. O mně se skutečně nedá říct, že bych byla úzkostlivě pořádná, ale jsou dvě oblasti, které prostě nesnesu zaneřáděné - koupelna a kuchyň. Ještě jsem ani neměla vybaleno a lítala jsem s houbičkou a saponátem a drhla umyvadla a kachličky. Podobné cvičení jsem absolvovala také právě v kuchyni a nutno dodat, že bazalce v květináčku na lince se to ne úplně líbilo.
Skutečná krize však měla teprve přijít. Snad se ve mně vzedmul odpor proti celému mužskému pokolení, snad z nezkušené naivity jsem se kolem jedenácté večerní rozhodla, že si smontuji nábytek. Noční stolek mi jistě nebude odolávat dlouho, řekla jsem si. Majíc na paměti, že tatík nechal své nářadí u mě, jala jsem se zkoumat tajuplný obsah brašny. Šroubováky poznám. Vím, že jeden je křížový a druhý plochý. Ve zcela bláhové víře, že si s nimi vystačím, jsem rozložila obsah ikeácké krabice přes celý obývák, včetně šroubečků, matiček a dalších čibuličů. A doopravdy by mě zajímalo, který inteligent vymyslel, že máte zamontovat ten který šroubek to předvrtané dirky o polovičním průměru, než má ten šroubek.
Bojovali jsme tvrdě. Šroubky se vzpouzely, nedržely v mnou zvolené pozici, ani šroubovák nespolupracoval, jak bych od kusu kovu a plastu očekávala. Asi po hodině lítého boje jsem první stolek dala dohromady.
Teď už to půjde samo, když vím, jak na to. Jak šeredně jsem se spletla. Druhý stolek měl ty samé zákeřné částečky a součástečky, které mě mučily v prvním kole a nezůstaly pozadu. O půl jedné, v záchvatu čirého zoufalství jsem otevřela, do té doby zapovězenou, krabici, která ukrývala elektrickou vrtačku (jak jsem byla upozorněna povolanějším - což je v podstatě každý kluk či muž - je to elektrický šroubovák!). Se zběsilým výrazem a přidušeným pokřikem "Však já tě složím!" jsem se vrhla na nic netušící dřevěnou kostru. Šrouby tuhle zradu zjevně nečekaly a velice záhy se vzdaly.
Stolky jsou složeny, důstojně postávají vedle postele, a když jsem kolem druhé ráno ulehla, zaplavil mě opojný pocit vítězství. Takže Téro, jen tak dál :D

XOXO Bubbly

neděle 28. října 2012

Týden bez...KAFE!


Ano, moji milí, čtete správně. Že to není až taková výzva? Znáte Gilmorova děvčata a jejich, řekněme kladný, vztah ke kávě? Tak nějak podobně to vypadá u nás doma, konkrétně když se sejdu já a moje matka.
Kávu piju ráda. A často. Zkouším nové druhy, mixy, příchutě, varianty horké i ledové. A už dávno ji nepiju, abych se probrala. Každý má své rituály – někdo si v rámci relaxu čte, já si vychutnám hrneček (chacha – přála bych vám vidět ty moje kotle) kávy.
A světe div se – tahle výzva vyšla ode mě samotné, takže jsem na sebe dvojnásobně zvědavá, protože se pak nemám komu zodpovídat :D

Pondělí, 23:46
Tak dnešek nebyl až tak tragický. Vlastně jsem na kafe neměla ani chuť (neumírám, jen to nechutenství přičítám nachlazení). Snad jen v brzkém odpoledni, když celková atmosféra přímo sváděla k šálku toho voňavého lektvaru – odpolední slunce se opřelo do zabarveného listí skrze přízračnou mlhu...nádhera. Takže pro dnešek splněno! - 6 more days to go

Úterý, asi 5 odpoledne
Co jsem si to na sebe proboha vymyslela?! Jednak – po prostonaném a hlavně prospaném dni se mi opravdu, ale opravdu nechtělo večer spát a ráno vstávat na šestou na autobus... BEZ KAFE!!! Byl to chmurný den... A jako bonus mi byla předložena sobotní událost – Prague Coffee Festival, kde na jednu stranu nesmím chybět, na druhou stranu mám bezkávový týden....CO JSEM SI TO NA SEBE VYMYSLELA?!

Středa, poledne
Tak tady končí sranda. Všichni kolem mě pochodují s kafetem a já nic. Naprosto sebemrskačsky jsem se zastavila ve Starbuck's, že si dám čokoládu – chachá, to byl teda nápad, vážně... Asi mám nějaké nevyřešené trauma, jinak si tohle mučení sebe sama neumím vysvětlit

Čtvrtek, dopoledne
Na přednášku se nejde => nemusím vstávat => odpadá nutnost životabudiče. Jupí.

Pátek (vlastně už sobota) 0:09
Je na čase postavit se pravdě tváří v tvář – už prostě nejsem nejmladší a sedět do tří ráno v kině a pak mít ambici jít na desátou na seminář a ještě s vidinou toho, že se nebudete mít jak nakopnout... No je to představa přinejmenším nereálná, zvlášť, když totálně zasklíte 3 budíky, o půl jedné se s chroptěním vypotácíte z postele a celé odpoledne zíváte na celé kolo a celý svět se smrskl do představy kelímku s Apple Crumble Latte....

Sobota, 11:50
Chumelí se chumelí, padá snížek bílý. Což mi připomíná zimní sezónní kafe ve Starbuck's – moka s brusinkami a bílou čokoládou. Zní to hnusně? Ano. Chutná to hnusně? Best coffee ever! A taky to latte s příchutí perníčků bylo výborný... A vůbec!
12:21 
Tak mě právě napadlo, že mám díru ve výzvě! Zrovna jsem přišla na ideu, jestli by se počítalo kafe bez kofeinu jako podvádění, nebo jestli to můžu... To jsem sama sobě si nevyjasnila! Protože technicky vzato, já kafe nepiju kvůli kofeinu, přijde mi, že už na něj ani nereaguju a spíš se jedná o psychologickou záležitost... Záludné.

Neděle 14:12
Moje vzácná matinka dneska přišla s informací, že ve Starbuck's budou mít od příštího týdne „nové nápoje“. Za tenhle týden jsem, myslím si, prokázala nevídané sebeovládání, protože jsem skutečně neměla ani kapičku kávy, přestože kolem mě neustále někdo pochodoval s hrnkem/kelímkem/termoskou a navíc jsem nejednou navštívila kavárnu. A dala jsem si čokoládu. Vydržet se to dá....ale dýl to fakt asi pokoušet nebudu :D

XOXO Bubbly


pondělí 15. října 2012

Co jsem se dnes naučila

Naše bábi říká, že mám pilně studovat, protože ty roky na vysoký mi dají hodně. To já zase poslouchám. Ale na druhou stranu zase říká, že nesmím strávit mládí v knihovně a mám vyrazit ven. Tož jako poslušná vnučka a pořádná studentka jsem dnes večer zatáhla seminář a vyrazila do divadla. A jako správná studentka si také udělám řádné resumé, co mi dnešní večer přinesl za poznatky:
- na kámošku je vždycky spoleh (dík Kristy)
- na pražskou MHD spoleh není
- kniha, se kterou jsem chtěla na každé stránce švihnout do kouta se opravdu DÁ zpracovat tak, že víc jak dvě hodiny trvající představení mě ani chvíli nenudilo (Crash u potoka, Švandovo divadlo - mohu jen doporučit)
- Táňa Vilhelmová (sedící před námi) má naprosto neskutečný smích, který vybuchuje zásadně v okamžicích, kdy se zbytek divadla nesměje :D
- podle průzkumu horkých čokolád z posledních dní se dostává na první příčku ta z Bageterie Boulevard, kterou jsem si dala na cestu z tramvaje (přísahám, že jsem se přenesla do ulic Paříže, kde jsem takovouhle čokoládu měla naposledy - a to mi bylo asi 6)

Takže jen doufám, že pro vás byl dnešek taky tolik přínosný :D

XOXO Bubbly

neděle 14. října 2012

Dlužíš mi článek!

S tímto pokřikem mě bezmála měsíc vítá má drahá přítelkyně Kristyn, kdykoliv se vidíme. Že nechápete? Hned vysvětlím.
Pro mnohé se nejspíš nebude jednat o novou informaci, ale Kristyn často jezdí do Ameriky. Z toho prostého důvodu, že tam má přítele. Tedy promiňte - snoubence (nezvyk, pořád...) A to pro nás bývá problém. Opět - pokud nechápete, hned se dozvíte proč.
To je totiž tak, když někoho znáte od dvou let a doteď jste byli zvyklí se vídat a povídat prakticky kdykoliv je volná chvíle. Také když s tím člověkem 8 let chodíte do stejné třídy a chodíte stejnou cestou ze školy, přičemž každé pondělí se chodí do cukrárny na indiánka. A teď ten někdo na 2 měsíce odfrčí a jediná možnost komunikace je Skype. Žádná tragédie, jistě. Tak teď si k tomu ovšem přidejte časový posun a už by vám měl být problém jasný. Zatímco má drahá, téměř sestra, trávila odpoledne poklízením, užívala si sluníčka, já zívala na všechny strany a oči mi držely sirky.
Takže 2 měsíce totální agonie, když je vám opravdu zle a jediné, co chcete udělat, je zavolat kamarádce, aby přijela a probrala s vámi všechna trápení. "Jasný zlato, mrknu kdy mi to letí, ale do dvou dnů bych u tebe měla být..." - takhle asi ne.
A na závěr to s tím článkem. Před časem jsem zavedla novou rubriku Týden bez... a v době utuchající inspirace mi Krista řekla, proč teda nenapíšu o dvou měsících bez ní. To byla výzva. Původně jsem chtěla článek nazvat 2 měsíce bez mé nejlepší kamarádky (chcete-li BFF, ale od tohoto označení se distancuju), nicméně mi to přišlo poněkud patetické. Později mi celá idea toho článku přišla patetická. Ale tak co už, jen ať všichni vidí, že s námi se musí počítat!

A tady ještě jedna tematická....

XOXO Bubbly

sobota 13. října 2012

Podzimní filmová hitparáda

Tak dny se nám krátí, teploty klesají, listí se barví a opadává, na krajinu padá démonická mlha... Nevím jak vás, ale mě osobně to láká k podvečerům stráveným zachumlaná v dece s čajem nebo kakaem, zatímco si dělám domácí kino.
A protože jsem poněkud tradicionalista, mám sklony si určité filmy pouštět stále a znovu, aniž by mě omrzely (čímž své okolí poněkud štvu, ale co naděláte...) Proto teď nebudu psát o filmových novinkách, které vpadly do kin, ale o stálicích mého repertoáru, na které se právě v posledních týdnech zaměřuji. Zde máte můj top 5 list podzimních bijáků, které nicméně nejsou úplně (myslím si) profláknuté.

- Bosé nohy v parku/Barefoot in the Park - rozkošná komedie s úžasným Robertem Redfordem, po jehož boku září neméně úžasná mladinká Jane Fonda, vysloveně milá záležitost. Pokud jste tuto filmovou adaptaci stejnojmenné hry z Broadwaye neviděli, nemůžu než doporučit.

- Příští rok ve stejnou dobu/This time next year - další skvělé filmové zpracování hry! Alan Alda a Ellen Burstyn osamoceni v této herecké etudě rozhodně další obsazení nepotřebovali - skvělé a chytlavé od začátku do konce. Veselé, dojemné, zamilované, bolestné. Pro mě pravidelná (nejen podzimní) volba, když si chci odpočinout.

- Casablanca - tak teď už se dostáváme, jak doufám, na pole dobře známých titulů, protože kdo neviděl Casablancu... Ingrid Bergman, Humphrey Bogart, víc snad říkat nemusím, to se prostě musí vidět.

- Usměvavá tvář/Funny Face - co si budeme nalhávat, pro Audrey, božskou Audrey není vhodné roční období, pro ni je vhodný každý měsíc, každý den a kterákoli denní doba. A když se k ní přidá Fred, absolutně není o čem diskutovat.

- Vzdušné zámky/Carefree - milovníci z dnešního pohledu už prehistorických filmů zpozorní! Fred Astaire, Ginger Rogers (vážně, kdo je nezná, nechápu, jak s tím může žít), báječná komedie plná zpěvu, tance, elegance a lesku jen těsně předválečných let třicátých.

Tak jen doufám, že vás můj seznam nějak zaujal, že třeba na něco z toho kouknete a jestli ano, určitě pak napište koment, co jste si pustili a jak se vám to líbilo :)

XOXO Bubbly

úterý 2. října 2012

Geňa pod okny

Dnešního dne se vyrojili filmaři. V parčíku před domem, kde přebývá můj otec a momentálně i já, dnes ráno rozbalili náčiní - kamery, světla, takovéty chlupaté zvukařské tentononce, najely cateringové vozy, členové štábu pobíhali zběsile kolem. Před odchodem do školy jsem to hemžení plna skepse sledovala s ručníkem na hlavě a jen jsem se modlila, aby mě pustili z baráku ven.
Po cestě do školy, jen kousek od fakulty jsem ovšem narazila na další bandu! A ti mi průchod znemožnili. Jakýsi pán mě žádal, jestli bych nemohla chvíli počkat, že jen sjedou tu scénu a za minutku budu moct pokračovat. Nasadila jsem ten správný nadšený výraz, že budu svědkem filmování (kdyby poprvé...) a že samozřejmě počkám. Že jsem spěchala na studijní jsem přešla mlčením a nutno říct, že nemám nejmenší tušení, jestli se jednalo o stejné filmování.
Po pěti minutách, kdy ovšem záběr ne a ne spustit se na mě ten hodný pán strašně rozpačitě usmíval, že teda mě asi jako pustí nebo teda neví... Problém tkvěl v tom, že z otevřeného okna jednoho domu na ulici doléhal zvuk vrtačky nebo něčeho a to by v tom záběru prej že rušilo. Ve finále si jiný pán ze štábu stoupl pod to okno a začal cosi zběsile vyřvávat. V tu chvíli mi ten "můj" pán řekl, ať radši jdu, že to bude na dýl.
V odpoledních hodinách, už zase u otce v bytě, jsem si uvařila elixír (kafe) a plna nostalgie jsem si s hrníčkem stoupla k oknu a mžourala do slunce. O filmaře jsem se už nestarala, co bych na nich nakoukala. Vytrhl mě až zvučný hlas, který mě vrátil o půl hodiny nazpět, kdy jsem dokoukala včerejší Partičku. Geňa. Pod našima okny. Okny, z nichž jsem rázem málem vypadla :D.

Otázkou ovšem je, jestli se nejedná o nějaké znamení. Když si to tak vezmu - na jaře nám natáčeli na kolejích, snad jen o pár týdnů později se natáčelo u nás na fakultě, dneska jsem potkala hned dvoje natáčení... Jestli já bych nakonec neměla s tou školou seknout a být radši hérečka :P

XOXO Bubbly

neděle 30. září 2012

Zběsilá jízda

Naše rodinka si vyjela v rámci prodlouženého víkendu na výlet. A tempo bylo, jak již název vypovídá, skutečně zběsilé.
Ve čtvrtek v brzkých odpoledních hodinách jsem stáli všichni nastoupení u auta a už jsme si to drandili směr Německo. Konkrétně Drážďany. Ubytování, krátký odpočinek a už jsme vyrazili na podvečerní až večerní procházku, kterou jsme zakončili dlabancem a poté jsme všichni spokojeně ulehli.
Páteční program byl mnohem bohatší - pochodování a přejíždění se realizovalo již od rána. Po snídani jsme proto vyrazili do drážďanských ulic. Nevyhnutelná byla v naší rodině také návštěva galerie, rychlý průlet jedním z místních obchodních center a ani jsme se nenadáli - už jsme seděli opět v autě a vyráželi jsme ku Berlínu.
Zde to probíhalo velice podobně - krátký oddych, procházka s večeří, spánek. Druhý den nás ovšem čekala zábava zcela nečekaná. V Berlíně totiž zrovna v sobotu probíhal maraton  pro nás, nic zlého netušící turisty se město rázem proměnilo v opičí dráhu, kdy jsme k destinaci, podle mého otce "do deseti minut jsme tam" popojížděli přes uzávěrky téměř dvě hodiny a ve finále jsme to vzdali. Pravda, chvíli to vypadalo, že blokáda je promyšlená tak dokonale, že se odtud ani nevymotáme. Ale zadařilo se, takže mě to skutečně mrzí, ale v pondělí na fakultu dorazím, kdo doufal v opak....:D

Zde je pár fotek, které jsem dokonce i pořídila (foťák mám skoro vždycky, nefotím skoro nikdy).
Frauenkirche - Drážďany


Jakási fontánka v Drážďanech



Berlin Wall


Interesantní exteriér židovského muzea.

A drobná inspirace berlínskou módou na závěr.
XOXO Bubbly

středa 26. září 2012

Večer pod/pro psa

Vzhledem k tomu, že většinu času poslední rok trávím v Praze, nevěnuji tolik času našemu psisku. A vzhledem k tomu, že on je teď zrovna taky v Praze, rozhodla jsem se, že si to trochu vynahradíme.

Započali jsme společným odpoledním šlofíkem, když jsem se vrátila ze školy. Já vytuhla na gauči, pes pod gaučem a vesele si chrápal. Dokud si kolem sedmé hodiny večerní neusmyslel, že je čas mě vyvenčit. Tento úmysl demonstroval velice důmyslně - zprvu mi funěl do obličeje a když jsem se bláhově pokoušela ignorovat, jal se mi olizovat nohy, což byl opravdu silný argument.
Na procházce se projevila počínající senilita našeho miláčka, protože chvílemi to už vypadalo, že silně zvažuje skok do Vltavy a ve finále se přede mnou jal zdrhat, když pochopil můj záměr připnout ho na vodítko a nasměrovat zpátky k bytu.
Po venčení jsem si (opět bláhově) myslela, že ještě chvíli počkám, než mu dám krmení a uložím ho (samozřejmě ne doslova). Zvíře bylo jiného názoru. Velice nenápadnými náznaky - mezi něž patřilo tahání za deku, kterou jsem byla přikrytá, vydávání různých mručivých a rušivých zvuků, oslintávání všeho v dosahu a několikanásobné pokusy ukrást mi moji večeři - mě donutil vstát a přichystat žrádlo. To mimochodem není jen tak. Náš pes už je artritický stařík, ale není hloupý, takže mu prášky musíme do žrádla schovávat aby nám je nevypreparoval a celou baštu ještě přeléváme medicínou.
Celý společný večer jsme zakončili tím, že psík pózoval o sto šest a já mačkala spoušť jako šílená.


Jestli tento program nepřijde zoufalý jen mně, prosím prosím smutně koukám - někdo se mě příště na večer ujměte! :D

XOXO Bubbly

pátek 21. září 2012

Na velikosti záleží

A opět je tu příležitost si postěžovat :D Normálně jsem sama se sebou relativně srovnaná, ale jsou situace a chvíle, kdy si říkám "Co jsem komu..."
Narážky na můj poměrně úctyhodný vzrůst začaly v pondělí při čekání na popravu (rozumějte zkoušku). Zatímco jsem totiž s ostatními kolegy postávala na chodbě před katedrou, než na mě přijde řada, vedle dalších pitomostí, co se tak obvykle před zkoušením řeší, někdo prohodil poznámku "Proč si zrovna Tereza bere podpatky?" Otázka ne zcela vhodná, ale jsem zvyklá - rezignovala jsem :D Jeden kolega začal rozvíjet myšlenku, že teda fakt, že na holku jsem vysoká dost. Spolužačka - která mi sahala k ramenům - mě začala bránit, že to je přece hezký, když je ženská vysoká. Já jen tiše nesouhlasila.
Další situace, v níž jsem byla konfrontována s neobvyklostí svého zjevu, nastala v obchodě, kde jsem vylezla z kabinky a slečna prodavačka, která na mě přeochotně číhala za rohem se ke mně vrhla s pokřikem "Teda slečno, vám to sedne! No to je jasný, takový dlouhý nohy, to bych zabíjela..." - nutno dodat, že sama byla jen o něco málo delší než ty moje čupr nohy. Neměla jsem sílu se s ní hádat. Že je nemožné sehnat oblečení, které sedne jak má (předvádí ho žirafky jako já, ale finální výrobky v obchodech jsou na holky metr šedesát?!), zjevně nikoho nezajímá.
Skutečná sranda nastala na středeční party v Popocafepetlu. Fakt by mě zajímalo pro jaké liliputy ten prostor projektovali, nicméně já jsem si o místní futra několikrát málem rozrazila hlavu. Na akci jsem byla vystavena taky několika nevhodným dotazům opilých (především) prváků ve stylu "Tyyyjo kolik měříš? A to fakt nemáš podpatky?! A nechtělas dělat radši modeling než práva?"
Dokonalým završením byla čtvrteční cesta autobusem domů, kde bylo enormně málo místa - tedy pro mě. Zatímco všichni se pohodlně rozvalili, já seděla celou cestu jak pravítko a těma dlouhýma nohama jsem zabírala i sousední místo, takže kdybych se rozkrájela, nemohl si ke mně nikdo při nedostatku míst přisednout.
A z těchto trapných zážitků, kdy si připadám jako obryně Stáňa, přijedu domů, kde jsem za skřeta a nedosáhnu na poličky :D

Takže jestli mi v příštím týdnu někdo řekne, že moje výška je strašná výhoda, budu vyžadovat názorný příklad.

XOXO Bubbly

neděle 16. září 2012

Podobnost čistě náhodná


Tak tenhle fešák kolem mě kroužl během dnešního odpoledne stráveného v parku, zatímco jsem se probírala studijními materiály.



A řeknu vám, že co ten pták předváděl mě donutilo za ním nakonec zlostně zvolat „No jo, typickej chlap!“, což zcela evidentně zbytek víkendových návštěvníků těžce nechápal.
Abyste vy pochopili, celá asi hodinu a půl trvající scénka mi připomínala hodně nahuštěný scénář většiny mých „vztahových zkušeností“ :D
Nejdřív kolem mě páv kroužil, přibližoval se...ovšem když se objevila banda ruských turistek, které ho lákaly na kousky chleba, vzal roha a mně před očima se začal podbízet jim. Zcela znechucena jsem se zařekla, že teda sice jsem měla vůli podělit se s ním o sušenky ke svačině, ale tohle teda je vrchol, takže má smůlu. Z ničeho nic se nevěrný páv vrátil a zcela evidentně ke mně znovu zahořel (nebo spíš k té svačině) a zcela nelíčeně se divil, jak je možné, že nejsem tak přívětivá, jak očekával. Čechral si pírka, pochodoval ve stále bližší vzdálenosti, div že mi nevlezl na klín (a opravdu chybělo málo). Jako by jeho zrada nebolela dost, završil to tím, že mě klovl do nohy (podotýkám, že to docela taky bolí) a ve finále odkráčel neznámo kam. V tu chvíli se nade mnou začala stahovat mračna (opravdu se zatáhlo, ne metaforicky) a poslední, co mi scházelo, byla studená sprcha v podobě spuštěného zavlažování trávníku.

Takže se opět ukazuje, že maminka má vždycky pravdu – ta moje totiž v pravidelných intervalech akorát suše poznamená na adresu mužského pokolení památnou větu „Stejně jsou to ptáci...“ :D

XOXO Bubbly

pátek 14. září 2012

Když už, tak už

Znáte to. Ráno se probudíte a tušíte, že ten den nebude stát za moc (v lepším případě). Přesně s touto předtuchou jsem se vykulila dnes - respektive včera - ráno já. A moje třetí jasnozřivé oko mi možná brzy vyraší na čele - tak moc jsem měla pravdu.
Z lapálií dne jsem přirozeně vybrala jen ty pro někoho úsměvné (já osobně jsem měla chvílemi chuť řvát, mlátit kolem sebe a ve finále se stočit do klubíčka a usedavě plakat).
V prvé řadě - v domácnosti nebylo nic, co by se dalo pojmout k snídani. Jako člověk, pro kterého je kafe a snídaně absolutní nutností pro další fungování, jsem si tuto skutečnost vzala jako útok proti své osobě a jenom první potvrzení mého neblahého dojmu z celého dne.
Další rána mě čekala v metru, kam jsem se dopotácela ukusujíc buchtu. Absolutní zrada zde na mě číhala ve vlastních řadách - knoflík z mé absolutně totálně nejoblíbenější bundy už se mnou prostě nechtěl být a skočil (doslova) přímo pod přijíždějící vlak. V této situaci by filmaři použili zpomalený záběr, jak se po tom zmetkovi vrhám v zoufalé snaze ho chytit, než skončí v kolejišti.
Touto skutečností silně podrážděná jsem absolvovala naprosto mučivou selekci nábytku, o které se raději nebudu blíže vyjadřovat - přece si nebudu kazit další den.
A znáte ten pocit bezmoci, když vejdete do téměř prázdného obchodu, že si ty věci v klidu bez tlačení prohlédnete...a přesně v tu chvíli se tam nahrnou davy a vy tak tak vyváznete živí? Nebo když se zařadíte na konec šílené fronty, ale za vás už si nikdo nestoupne, takže jste poslední chudák, který to čekání musel absolvovat? Jo, tak obojí se mi dnes taky poštěstilo.
Takže ona ta intuice má asi fakt něco do sebe.

Vy mějte dny v rámci možností příjemné, případně se zhluboka nadechněte a myslete na to, že ten předěl v podobě půlnoci prostě přijít musí.

XOXO Bubbly

středa 12. září 2012

Jak jsem se zamilovala

Nebojte, nebudu se tady vykecávat ze svých milostných eskapád. Nicméně se nemohu nepodělit o svou skutečnou, opravdovou, hlubokou nehynoucí atd. lásku, kterou jsem nedávno zahořela. Ke svému objektu touhy se vracím čím dál častěji a nemohu se ho nabažit. Tím objektem je...BAGETA!
A není to jen tak obyčejná bageta. Je to bageta dokonalá a jmenuje se Verdure. Její hlavní vadou ovšem je, že mi není věrná a prachsprostě se nabízí každému, kdo projde kolem. Kolem Bageterie Boulevard, kde tento zázrak gastronomie vyrábí. Jedinou útěchou mi může být, že pro ni nezaplanou zarytí masožravci, protože je to dlabanec plný grilované zeleniny (cuketa, lilek a spol. také redukují početnost mé konkurence).
Ale já jí to přeju. Chápu, že něco tak skvělého nemůže patřit jen jednomu člověku. A proto ji musím nechat dělat radost a přinášet štěstí všem, kdo po ní zatouží.
Jen abyste věděli - pokud by bylo možné uzavřít platný svazek s nějakým jídlem, byla by to ona, ta pravá :D

Takže vám někdy přeji dobrou chuť, až jí taky podlehnete ;)

XOXO Bubbly

úterý 11. září 2012

Akce Breakfast at Tiffany's

Absolutní klasika ve světě filmu (kdo ještě neviděl, okamžitě napravit, jinak mi sem nelezte :D) a nyní i skutečná možnost v centru Prahy. Na Pařížské ulici byl tuto neděli otevřen obchod Tiffany & Co. a nemohu nevyužít příležitosti nasnídat se před výlohou s ikonickou modří po vzoru božské Audrey. Tím spíš, když to máme takřka vedle fakulty.
Tímto apeluji na všechny, aby si tam zašli a vytvořili si rituál v podobě snídaně/brunche/obědu/svačiny/jakéhokolijídla u Tiffanyho. Protože já tam rozhodně chodit budu. Diamanty jsou nejlepším přítelem dívky, ovšem mým nejlepším přítelem je kafe (diamanty jsou v těsném závěsu), takže propojím lahodné a krásným - jak málo stačí ke štěstí :). Budu ráda, když se ke mně někdy připojíte.

Upozornění: dresscode je velmi specifický - malé černé, šňůra perel a extravagantní klobouk podmínkou! :D

XOXO Bubbly

neděle 9. září 2012

Jak jsem předběhla dobu

Je tu září a to znamená pro každého něco jiného. Pro ty školou povinné je to začátek brzkého vstávání a otravné vysedávání v lavicích, pro jejich rodiče naopak úleva, že o program jejich ratolestí je postaráno a není nutné řešit hlídání. A pro redakce módních časopisů je to povel, aby nás zasypaly radami co nosit, jak se česat a líčit, abychom vypadaly (ano, hlavně my, příslušnice ženského pohlaví) v nadcházejícím období chladných rán a sychravého počasí prostě neodolatelně a bezchybně.
To je věčné prokletí těch, kteří žijí módními trendy. Najdou se však tací - a do této skupiny se hrdě řadím i já - kteří se rádi inspirují, nějaké ty trendy kousky si také pořídí, ale představa, že v důsledku honby za novými kolekcemi budou vypadat stejně jako dalších x lidí, které potkají na ulici, je neskutečně děsí. Jaké je pak ovšem překvapení, když zjistíte (jako pravidelně já), že kousky, které jste si pořídili už před nějakým časem, abyste vybočovali z uniformního davu, se jako na potvoru dostaly do hledáčku módních redaktorů a najednou nikdo nechodí v ničem jiném a vy nejste zase ničím jiným, než součástí stáda.
Takže zde je několik příkladů - jsou to hlavní pilíře podzimního stylu podle nejrůznějších časopisů, které degradovaly nejen můj šatník, ale můj celkový look.

Vlasy - ani ne před měsícem jsem se nechala ostříhat v rámci touhy po změně a snaze trochu se vymknout všem těm dlouhým, plážovým, rozevlátým loknám, které se na mě řítily ze všech stran. Ofina se zdála jako dobrý nápad, dokud jsem ovšem neotevřela zářijová vydání oblíbených magazínů a nevypadávaly na mě titulky jako "Šik ofinka", "Chcete změnu? Výrazná ofina je to pravé" nebo "Nej účes podzimu" - vážně díky.

"Šik bordó" - tak přesně tento nadpis na mě vypadl, když jsem otevřela nejnovější Harper's Bazaar. Podle něj (ale i dalších časopisů) je to absolutní nutnost a vůbec nejlépe vyjděte ve vínové od hlavy k patě, vyhrejte si s odstíny, materiály... A hádejte, na kterou barvu jsem se ještě během rozevlátých a světlých letních kolekcí zaměřovala...

Army - dobrá, to není až takový šok, každý podzim a zimu se vyhrnou vojenská saka, kabáty a další ošacení, ale stejně...

No takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Abych to shrnula - moje rozhořčení pramení hlavně z toho, že když si pořídím něco neobvyklého, poslední co chci je, aby se z toho za měsíc stal megatrend a chodila v tom samém polovina populace. Rozhodně nešlo o to, abych se představila jako módní ikona a vizionářka :D

Takže vám všem přeju přenádherný barevný podzim, hrátky s vrstvením a zábavu při probíráním se věšáky s novým zbožím :)

XOXO Bubbly

středa 5. září 2012

Týden bez dostatečného odpočinku

Měla jsem velké pnutí nazvat tento příspěvek "Mým revírem je knihovna, mé studijní tempo je vražedné" po vzoru dnes již klasické německé krimi. Ale zvolila jsem "klasiku" MC jednoduše proto, abych si později držela linii :)
Otázkou je, jestli se vůbec jedná o nějakou výzvu, protože v podobném stavu se jistě nacházejí další studenti, kteří ve dne v noci drtí a drtí, ale nějak se začít musí, že...

Pondělí 27. 8 2012, dopoledne:
Dnešek jsem vlastně začala už včerejší přípravou - deficit spánku způsobený tím, že jsem do tří ráno seděla nad učebnicí a v 6 jsem byla donucena vstát na cestu do Prahy, se na mně podepsal víc, než bych čekala (asi to bude tím deficitem z předchozích dnů - střádá se to), takže i přes nepohodlí v autě jsem zamhouřila oko na celou! půlhodinu. Zato doma jsem si to vybrala a 3 hodiny na gauči se pro změnu podepsaly na mých zádech. To to hezky začíná...

Úterý 28. 8. 2012, večer:
Dneska jsem výzvu poněkud porušila. Ač jsem opět šla spát od knih asi ve 3 ráno, vstávala jsem až v 9:30, protože dřív to prostě nešlo. V odpoledních hodinách jsem pak upadla do stavu podobného komatu a sice na 2 hodiny. A víte co? Klidně bych spala dál, takže je bolestně zjevné, že požadavek nedostatku spánku byl i tak dodržen.

Středa 29. 8. 2012, odpoledne:
Síly pomalu ale jistě docházejí, 4 hodiny spánku mozkové činnosti moc neprospívají, ale přesto Téra finišuje s prvním čtením látky na zkoušku (jednu ze 3) a do hlavy to ne a neleze.....

Čtvrtek 30. 8. 2012, dopoledne:
Začínám zásadně pochybovat o efektivitě proučených nocí. Čím dál víc mi přijde, že toho umím méně a méně...Dnešní odpoledne bude zasvěceno studovně na fakultě. Základní a dosud nezodpovězenou otázkou ovšem je - Jak v tichu knihovny NEUSNOUT?!
večer:
Neusnout se mi sice podařilo, zato pozornost a jakékoli další kognitivní schopnosti si zjevně daly dovču.

Pátek 31. 8. 2012, odpoledne:
Téra je chudák.... Hlava bolí, v zádech píchá, spát se chce a to tak že hodně... Nicméně lákavé náruči spánku v téměř dokonalém tichu knihovny jsem opět odolala, což osobně považuji za neskutečný výkon. Ani ne 5 hodin mimořádně nekvalitního spánku na rozkládacím gauči? Thumbsup!

Sobota 1. + neděle 2. 8. 2012 - čas i datum ztrácí význam
Finišují přípravy na další předmět, písmenka skáčou a vyplazují na mě jazyk - neomylný to znak chronického nevyspání.

Tak pomalu ale jistě přestávám chápat, jak jsem mohla fungovat celých 8 let na gymplu s takovýmhle režimem...Denně se učit průměrně do dvou a vstávat v 6??? Buďto stárnu nebo mě vysoká rozmazlila (přednášky od 10 nejdřív? ráj...) nebo fakt nevím.
Tady by se hodila poznámka jako v reklamách - toto chování není vhodné napodobovat. Skutečně to nikomu nepřeju ani nedoporučuju, pokud není mimořádka. Jako o zkouškách :)

Spěte sladce (dokud můžete)
XOXO Bubbly

sobota 25. srpna 2012

Nová rubrika

Dnešní příspěvek bude velmi, VELMI krátký a spíše informačního charakteru.
Rozhodla jsem se, že se prachsprostě inspiruju v lifestylovém magazínu MarieClaire a spustím rubriku Týden bez...
Pro MC ji píše Iva Pazderková a vždy je to příjemné a zábavné čtení, takže uvidíme, jak se to tady ujme.
Vzhledem k blížícím se zářijovým termínům zkoušek a mému pekelnému prvnímu týdnu jsem zvolila velice příhodnou výzvu - Můj týden bez pořádného spánku.
V každém případě ocením, když mi na FB nebo v komentářích budete psát další návrhy a výzvy, bez čeho se budu muset obejít.

XOXO Bubbly

úterý 21. srpna 2012

Lindex by Missoni

Máme tu další spojení slavného módního domu s konfekcí. Obliba těchto kooperací je v posledních letech obrovská. Stále více a více značek spoléhá na limitované kolekce pod záštitou jmen osobností z módní, hudební nebo filmové branže. A nakonec také věhlasné high end dílny si uvědomují výhodu spolupráce, díky níž se jejich tvorba dostane i mezi obyčejné smrtelníky, kteří si štrádují po červeném koberci maximálně doma v předsíni.
Nová podzimní kolekce řetězce Lindex je proto prostoupená ikonickým vzorem značky Missoni (barevná vlnovka a jak se na tom dá vydělat). A ač jsem zarytý minimalista a vzorků (nebo barev) v mém šatníku opravdu moc nenajdete, i já jsem si nalezla několik favoritů, kteří nejspíš po uvedení kolekce (v ČR 25. září) poputují ke mně na věšák.


Budu ráda, když mi sem napíšete, jak se vám kolekce líbí/nelíbí, případně které kousky vás zaujaly nejvíc :)

XOXO Bubbly

pondělí 20. srpna 2012

Hořím, hoříš, hoříme

V uplynulých dnech jsme mohli na každém kroku narážet na varování meteorologů, že nás čekají tropické dny i noci, hrozící požáry atd. atd. Nevím, jestli to šokuje jenom mě, ale vyplnilo se jim to. V letošním létě si vskutku nemůžeme stěžovat na nedostatek parných dní. Ačkoli nebyla by to ta naše zlatá česká povaha, kdybychom si nestěžovali - buďto je chladno a deštivo ("Toto že je letní počasí?!"), ale jakmile o týden později přijdou třicítky, zase je to špatně ("Je to hnus, mohlo by trochu sprchnout...").
V některých případech jsou ovšem stížnosti na přespříliš velké horko opodstatněné. Začínám mít dojem, že neschopnost jít s davem je mi asi dána do mé genetické výbavy. Takže zatímco všichni moji známí razí v dnešním parném (a i podle odborníků extrémně parném) dni na koupaliště, opalují se na zahradách či balkonech a chladí své tělesné schránky v přívětivém stínu slunečníků u kaváren nad rozličnými drinky, já dámy a pánové....chvíle napětí....MÁM TEPLOTU!
A teď mě někdo trumfněte - vám je vedro, mně je vedro dvojitě.

Jojo, talent se prostě pozná. Takže vy, co můžete, zajděte si na koupák a dejte si limču i za mě :)

XOXO Bubbly

neděle 19. srpna 2012

Batman pod náporem Pleskaček

Dnes odpoledne byla Jihlava podrobena invazi tří generací žen Pleskačova rodu. Já, sestra, teta a babička jsme se rozhodly udělat si menší dámskou jízdu a vyrazily jsme do nejbližšího multikina na současný filmový trhák - Temný rytíř povstal.
Téměř tříhodinový film některé nás zcela vyčerpal. Z mého pohledu ovšem není čeho litovat. Napínavá podívaná zcela jistě nadchne jak naprosté nováčky (kteří ignorovali první díl - Temného rytíře - s excelujícím zesnulým Heathem Ledgerem), tak i skalní fanoušky ikonického hrdiny stíhajícího bezpráví a zločin v Gothamu.
Nebudu tu rozebírat zápletku či zvraty v ději (kterých je ovšem víc než dost), na to si zajděte sami do kina. Na každý pád se můžete těšit na skvělé výkony herců - jako moderní emancipovaná žena (troufalé označení) samozřejmě musím vyzdvihnout úžasnou Anne Hathaway jako Catwoman nebo Marion Cotillard a její francouzský šarm.

Zkrátka a dobře - udělejte si čas a zajděte si na Temného rytíře :)

XOXO Bubbly

pátek 17. srpna 2012

Sportem ku zdraví nebo k trvalé invaliditě?

Vždy jsem byla jedinec poměrně aktivní. V dětství mě dokonce označovali za HYPERaktivní. Stále a znovu mi proto vrtá hlavou, jak se tak stane, že z dětí, pro které je běh nejpřirozenějším a nejčastějším pohybem (vedle skákání panáka, skoku do výšky přes plot, climbingu na stromy a podobných disciplín), se stanou adolescenti a dospělí přikovaní k obrazovkám počítačů a u nichž už jen samotná představa, že by měli vyjít schody (vždyť je tam výtah proboha!), vyvolává panické ataky, návaly horka střídané studeným potem a nezřídka infarktové stavy.


Nebudu pokrytec, fází absolutní sportovní sabotáže jsem si prošla také - jako asi každý. A stejně jako já asi každý ví, jak je občas zatraceně těžké se k nějakému pohybu vůbec vyhecovat. Jedna věc je, když víte, že máte jít tehdy a tehdy na trénink rovnou ze školy, aby bylo odpoledne co dělat. A věc úplně jiná je, když se máte sami takhle v létě (nebo i v zimě) jen tak sebrat a jít do fitka nebo si zaběhat v parku.
Stejně tak to bylo u mě. Ty tam jsou doby, kdy jsem 3x týdně chodila na tréninky latinskoamerických tanců, kde jsem po třech hodinách vrtění málem vypustila duši, zdá se tak dávno chození na večerní tréninky basketbalu, ještě více dávno tréninky squashe, ještě VÍC dávno hodiny dřiny u baletní tyče... A co bylo ještě více dávno, tam už moje paměť nesahá (chápejte, mám svůj věk, už mi není 19).
Po téměř roce nicnedělání jsem se rozhodla udělat tomu přítrž a vrhla jsem se na sport s vervou sobě vlastní. A světe div se - z nuly na sto není až tak nejlepší řešení - koledujete si o opravdu nepříjemné bolesti svalů a kloubů a pokud to přeženete, jako občas já, čeká vás bonus v podobě totálního kolapsu a astmatického záchvatu, ač nemáte alergii ani na prach.
Neberte mě špatně, rozhodně nikoho nechci odrazovat od sportu. Naopak! Překonejte počáteční bolesti a nesnáze, vytrvejte a dostane se vám sladké odměny v podobě skvělé nálady (endorfiny jsou úžasná, magická věc), skvělé postavy (na tom ještě pracuju) a odreagování. Neříkám, že musíte hned běžet půlmaraton...ale jednou? Třeba? :) Že nic nevydržíte a kondici máte nulovou? Každý nějak začínal, hlavní je vytrvat a výsledky se postupně, každopádně záhy dostaví.


Takže já jdu nahodit sportovní oděv a s chutí do toho - sportu zdar!

XOXO Bubbly

Začínáme...

Je to tady. Ač to přiznávám jen velmi nerada, i na mě dolehla nově objevená móda blogů, které si mí přátelé a spolužáci houfně zakládají. Ještě nedávno jsem měla za to, že se jedná o dávno mrtvý fenomén, který postupně, stejně jako různé chatovací stránky, ICQ, Spolužáky a další, vytlačily technologie nové a propracovanější. Nevím, zda za to může stále narůstající obliba mých vrstevníků v retru (retro šaty, retro filmy, retro kluby, retro všechno) nebo jestli jsem prostě hnutí bloggerů regulérně zaspala a teď na mě blogy udeřily svojí plnou silou. Ať tak či tak, po mnoha měsících váhání jsem zde.

Zdlouhavě jsem uvažovala, jaké by měl mít můj blog zaměření. S lítostí musím všem, kteří mají rádi jasně vyhraněné autory na jedno konkrétní téma, oznámit, že MŮJ blog bude poněkud eklektický, podobně jako JÁ a moje zájmy. Móda, jídlo, filmy, hudba a mnoho dalšího, co se objevuje v mém životě i v životech ostatních. Na to se zde můžete těšit :)

XOXO Bubbly