Dnes jsem byla u lékaře. Když pominu skutečnost, že klinika je na konci světa (na Břevnově!) a byla jsem objednaná na desátou!, nebylo by na tom nic hrozného. Lehká nervozita mě však přepadla s telefonátem mého otce, který mi sdělil, že mě tam nebude moct odvézt a objednal mi taxi. Mé protesty, že pojedu tramvají byly utnuty s tím, že už je to prostě zařízené. V centru, kde každý roh obléhá 5 vozů taxi mě čekala vynikající bojovka. Nakonec jsem však zdárně nastoupila do správného vozu a vyrazili jsme.
Důvod, proč jsem tak vehementně odmítala taxík, byl poměrně jednoduchý. Jestliže vezmeme předpoklad, že pražští řidiči jezdí jako šílenci, pak pražští taxikáři tvoří vzácnou skupinu těch, kteří nad těmi šílenci ještě vyčnívají svou šíleností. Střídavě jsem se bála o sebe, o chodce a ostatní řidiče. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že stejně jedu k lékaři, takže mě tam kdyžtak poslepují.
Na recepci jsem si chvilku poseděla, prolítla časopis a čekala, až si pro mě přijde sestra mé lékařky. Má nervozita opět vzrostla, když si pro mě přišel sympatický mladý muž. Odvedl mě do ordinace velice sympatické doktorky, té jsem sdělila co, jak a proč, zběžně rodinnou anamnézu a ona mi vysvětlila, že tedy uděláme nějaké odběry, testy asi tak na miliardu věcí atd. Pak mi ovšem s mírnou nervozitou v hlase položila otázku, zda mi nebude vadit, když jí při vyšetřeních bude asistovat bratr Jakub. Ano, hádáte správně, ten mladý muž, co mě vedl z recepce byl přidělený zdravotní bratr, první s jaký jsem se kdy setkala. Čile vypisoval kartu, seznam testů, které mi z krve mají dělat atd. Doktorka zavelela "A ještě uděláme EKG, ať to máme komplet." načež bratr Jakub se na mě obrátil s instrukcí "Takže slečno, tu halenku si sundejte a zůstaňte v prádle." Tak. A ti, kdo teď očekávají další příklad mé neschopnosti držet tlamu....mají bod. Protože má reakce na tento pokyn byla "Ježiš, to už jsem teda dlouho neslyšela."
Doktorka i bratr vypadali, že už ten den budou muset skončit. Jak dalece jsem je svojí nevymáchanou pusou odrovnala nedokážu odhadnout, ale já jsem z kliniky odcházela plna dojmů a nevšedních zážitků. A to nebylo ani 11 dopoledne.
XOXO Bubbly
Žádné komentáře:
Okomentovat