Okamžik, který se zdál, že nikdy nenastane, konečně přišel. Přestěhovala jsem se. Kdo by si myslel, že vše jistě probíhalo hladce, se podle všeho nikdy nestěhoval.
V prvé řadě - když přemisťujete oblečení v asi dvaceti igelitkách, dosáhnete jediného. Všechno bude, velmi jemně řečeno, zmačkané. Skutečně vynikající, když nemáte ani pračku, ani žehličku. Žehličku jsem zdárně ukradla svému otci (jemu fakt chybět nebude), ovšem při pohledu na hromadu zvící dospělého člověka pocházejícího z naší rodiny, se mi udělalo ne zcela volno, takže tuto úchvatnou činnost jsem se rozhodla odložit. Pokud mě v následujících týdnech potkáte nápadně často ve stejném oblečení (v nositelném stavu se zachovalo asi 10 kusů), tak tady máte důvod.
Další věc. O mně se skutečně nedá říct, že bych byla úzkostlivě pořádná, ale jsou dvě oblasti, které prostě nesnesu zaneřáděné - koupelna a kuchyň. Ještě jsem ani neměla vybaleno a lítala jsem s houbičkou a saponátem a drhla umyvadla a kachličky. Podobné cvičení jsem absolvovala také právě v kuchyni a nutno dodat, že bazalce v květináčku na lince se to ne úplně líbilo.
Skutečná krize však měla teprve přijít. Snad se ve mně vzedmul odpor proti celému mužskému pokolení, snad z nezkušené naivity jsem se kolem jedenácté večerní rozhodla, že si smontuji nábytek. Noční stolek mi jistě nebude odolávat dlouho, řekla jsem si. Majíc na paměti, že tatík nechal své nářadí u mě, jala jsem se zkoumat tajuplný obsah brašny. Šroubováky poznám. Vím, že jeden je křížový a druhý plochý. Ve zcela bláhové víře, že si s nimi vystačím, jsem rozložila obsah ikeácké krabice přes celý obývák, včetně šroubečků, matiček a dalších čibuličů. A doopravdy by mě zajímalo, který inteligent vymyslel, že máte zamontovat ten který šroubek to předvrtané dirky o polovičním průměru, než má ten šroubek.
Bojovali jsme tvrdě. Šroubky se vzpouzely, nedržely v mnou zvolené pozici, ani šroubovák nespolupracoval, jak bych od kusu kovu a plastu očekávala. Asi po hodině lítého boje jsem první stolek dala dohromady.
Teď už to půjde samo, když vím, jak na to. Jak šeredně jsem se spletla. Druhý stolek měl ty samé zákeřné částečky a součástečky, které mě mučily v prvním kole a nezůstaly pozadu. O půl jedné, v záchvatu čirého zoufalství jsem otevřela, do té doby zapovězenou, krabici, která ukrývala elektrickou vrtačku (jak jsem byla upozorněna povolanějším - což je v podstatě každý kluk či muž - je to elektrický šroubovák!). Se zběsilým výrazem a přidušeným pokřikem "Však já tě složím!" jsem se vrhla na nic netušící dřevěnou kostru. Šrouby tuhle zradu zjevně nečekaly a velice záhy se vzdaly.
Stolky jsou složeny, důstojně postávají vedle postele, a když jsem kolem druhé ráno ulehla, zaplavil mě opojný pocit vítězství. Takže Téro, jen tak dál :D
XOXO Bubbly
Panebože, ty tam zahyneš :D
OdpovědětVymazat