Pro mnohé se nejspíš nebude jednat o novou informaci, ale Kristyn často jezdí do Ameriky. Z toho prostého důvodu, že tam má přítele. Tedy promiňte - snoubence (nezvyk, pořád...) A to pro nás bývá problém. Opět - pokud nechápete, hned se dozvíte proč.
To je totiž tak, když někoho znáte od dvou let a doteď jste byli zvyklí se vídat a povídat prakticky kdykoliv je volná chvíle. Také když s tím člověkem 8 let chodíte do stejné třídy a chodíte stejnou cestou ze školy, přičemž každé pondělí se chodí do cukrárny na indiánka. A teď ten někdo na 2 měsíce odfrčí a jediná možnost komunikace je Skype. Žádná tragédie, jistě. Tak teď si k tomu ovšem přidejte časový posun a už by vám měl být problém jasný. Zatímco má drahá, téměř sestra, trávila odpoledne poklízením, užívala si sluníčka, já zívala na všechny strany a oči mi držely sirky.
Takže 2 měsíce totální agonie, když je vám opravdu zle a jediné, co chcete udělat, je zavolat kamarádce, aby přijela a probrala s vámi všechna trápení. "Jasný zlato, mrknu kdy mi to letí, ale do dvou dnů bych u tebe měla být..." - takhle asi ne.
A na závěr to s tím článkem. Před časem jsem zavedla novou rubriku Týden bez... a v době utuchající inspirace mi Krista řekla, proč teda nenapíšu o dvou měsících bez ní. To byla výzva. Původně jsem chtěla článek nazvat 2 měsíce bez mé nejlepší kamarádky (chcete-li BFF, ale od tohoto označení se distancuju), nicméně mi to přišlo poněkud patetické. Později mi celá idea toho článku přišla patetická. Ale tak co už, jen ať všichni vidí, že s námi se musí počítat!
XOXO Bubbly
Kdybych nebyla zasnoubená, vezmu si tebe, fakt že jo! :D
OdpovědětVymazatMiluju ten článek, zas to čtu v depresi ze zkoušek :D
OdpovědětVymazatno mám fakt radost, že si na to vzpomeneš v období deprese :D
Vymazat