pátek 14. září 2012

Když už, tak už

Znáte to. Ráno se probudíte a tušíte, že ten den nebude stát za moc (v lepším případě). Přesně s touto předtuchou jsem se vykulila dnes - respektive včera - ráno já. A moje třetí jasnozřivé oko mi možná brzy vyraší na čele - tak moc jsem měla pravdu.
Z lapálií dne jsem přirozeně vybrala jen ty pro někoho úsměvné (já osobně jsem měla chvílemi chuť řvát, mlátit kolem sebe a ve finále se stočit do klubíčka a usedavě plakat).
V prvé řadě - v domácnosti nebylo nic, co by se dalo pojmout k snídani. Jako člověk, pro kterého je kafe a snídaně absolutní nutností pro další fungování, jsem si tuto skutečnost vzala jako útok proti své osobě a jenom první potvrzení mého neblahého dojmu z celého dne.
Další rána mě čekala v metru, kam jsem se dopotácela ukusujíc buchtu. Absolutní zrada zde na mě číhala ve vlastních řadách - knoflík z mé absolutně totálně nejoblíbenější bundy už se mnou prostě nechtěl být a skočil (doslova) přímo pod přijíždějící vlak. V této situaci by filmaři použili zpomalený záběr, jak se po tom zmetkovi vrhám v zoufalé snaze ho chytit, než skončí v kolejišti.
Touto skutečností silně podrážděná jsem absolvovala naprosto mučivou selekci nábytku, o které se raději nebudu blíže vyjadřovat - přece si nebudu kazit další den.
A znáte ten pocit bezmoci, když vejdete do téměř prázdného obchodu, že si ty věci v klidu bez tlačení prohlédnete...a přesně v tu chvíli se tam nahrnou davy a vy tak tak vyváznete živí? Nebo když se zařadíte na konec šílené fronty, ale za vás už si nikdo nestoupne, takže jste poslední chudák, který to čekání musel absolvovat? Jo, tak obojí se mi dnes taky poštěstilo.
Takže ona ta intuice má asi fakt něco do sebe.

Vy mějte dny v rámci možností příjemné, případně se zhluboka nadechněte a myslete na to, že ten předěl v podobě půlnoci prostě přijít musí.

XOXO Bubbly

1 komentář: