Má to ale háček - kde sebrat příležitost, která by ospravedlnila nezřízenou žranici? Přece nebudu debužírovat sama... S organizační schopností sobě vlastní jsem proto svolala své drahé přítelkyně na dámský večírek ve znamení vítání a loučení. Téra s Bárou se vrátily z Anglie a Anička tam brzy odfrčí. A jak jinak se obrnit proti emocionálnímu náporu než spoustou jídla? Jsem to ale filuta ;)
Zpětně to hodnotím tak, že sebevědomí mi zcela zjevně nechybí, neb jsem sestavila velmi ambiciózní menu. A to ještě takové, že z plánovaných pěti jídel jsem v minulosti připravovala pouze jeden, a sice guacamole, což si přiznejme není žádná atomová věda. Po dvou dnech běhání po obchodech a shánění z mého pohledu značně exotických surovin jsem se ve středu večer odvážně postavila ke sporáku. Mé kulinářské řádění pokračovalo ještě další den odpoledne za asistence Báry a konečné menu večera vypadalo následovně:
- guacamole a cibulový dip podávané s krekry
- Lotrinský quiche se slaninou a chřestem
- tortilové balíčky s baby špenátem, ricottou a parmezánem
- cheesecake
- doplněno domácí levandulovou limonádou
Nebudu vám lhát, že se vše obešlo bez komplikací. Řekla bych, že nikdo nikdy nespočítá kolikrát jsem u vaření vykřikla větu "Já su kráva!" když jsem se překoukla s receptu :D Nicméně zábava nám nestagnovala, děvčata se minimálně statečně tvářila, že jim chutná a poslušně do sebe tlačila další a další předkládané jídlo.
Když jsem později v noci psala Báře, že si u mě nechala tašku, hlásila mi "...a říkala jsem Johnymu, že jsme byly u tebe a on 'Jo! To je ta s těma sušenkama!'" Johnyho jsem viděla jednou v životě. Před půl rokem na house warming party u kamarádů. Na kterou jsem jako proviant přinesla domácí sušenky. Odteď je Ta s těma sušenkama mé indiánské jméno, protože si mě tak zjevně už lidé pamatují :D
Žádné komentáře:
Okomentovat