Tak znáte to. Den docela na nic, únava, přepracování, zkouška za dveřmi, vědomosti nulové a vůbec... A do toho se všichni blbci světa naprosto nepochybně domluvili, že se s vámi střetnou (no dobře, ne všichni, ale poměrně nezvykle vysoký počet jich prostě byl). Já si jako nechci vysloveně stěžovat - ale když už jsem v tom, tak si postěžuju, že. Tyto případy lidské blbosti/bezohlednosti jsem prosím pěkně nasbírala za pouhou půlhodinu! chůze po centru Prahy.
1. Situace: zúžený chodník v důsledku zahrádky restaurace. Omezení není nikterak strašné. Pokud si ovšem někdo neusmyslí, že přesně střed toho zúženého chodníku je naprosto perfektním místem, kam by si mohl stoupnout během hovoru se svým protějškem, který způsobně stojí na kraji.
2. Situace: opět zúžený chodník, tentokrát kvůli lešení na domě. Jeden by si myslel, že je naprosto automatické, že se zařadíte do pruhu a nebudete v tom metr a půl širokém prostoru pod lešením štrádovat jak se vám zlíbí. Pokud nejste skupinka německých turistů, kteří si prostě chtějí nepřerušeně povídat a to jde pouze tehdy, když půjdou 2-3 vedle sebe.
3. Absolutně mě na celých 10 vteřin rozlítil tento výjev: řidič auta telefonující za jízdy zběsile troubí na chodce, který si dovolil přejít silnici, a to považte, přes přechod.
4. V samoobsluze se zjevně sešli obyvatelé celého jednoho domu. Jednak jsem tam tolik lidí ještě nikdy neviděla, ale hlavně se všichni znali. Bohužel i s prodavačkou. Takže z fronty u pokladny se stal diskusní kroužek, kde si všichni sdělovali co je nového, jak manžel zase něco udělal/neudělal a jak nám ty děti rostou před očima. Nemusím snad dodávat, že rychlost odbavení nakupujících byla opravdu ďábelská.
5. Totální vrchol mě čekal v našem domě. V rámci letní plavkové přípravy jsem šla způsobně po schodech a slyšela jsem, že cca o patro nade mnou se také někdo šourá po schodech. Nic zvláštního, říkáte si. A to vám přijde normální, že jakmile mě ten člověk nade mnou zaregistroval, přibližně ztrojnásobil své tempo, aby akorát zabouchl dveře, když jsem došla do jeho patra? Teď buďme upřímní, já ze svých sousedů taky úplně na větvi nejsem, jeden příklad za všechny - Ing. Mánek. To je totiž prosím pěkně kardinální blb a jsem skálopevně přesvědčena, že tomu člověku dali vysokoškolský titul jen proto, aby se toho hnidopicha zbavili a nemuseli se s ním otravovat (teď se s ním otravujeme my na domovních schůzích). Ale i tak pozdrav myslím ještě nikoho nezabil.
Takže, jak všichni víme, nejhorší je srážka s blbcem, ale i tu je nutné přežít.
K bodu 4 - nebylo to v Žabce u Staromáku? Tam se mi to stalo už dvakrát :D
OdpovědětVymazatv Žabce to bylo, ale na Kozím plácku :D
VymazatPecka, to jsem se zasmála :D
OdpovědětVymazatjo, kéž bych mohla říct totéž :D
Vymazat